Extrémní závod JIBE-JAHA

Mám ráda výzvy a po 6leté rodičovské obzvlášť. A protože mám dobrodružného muže, tak k těm výzvám mám velice blízko. Letos jsme pořádali první ročník nejdelšího zimního ultramaratonu v Evropě pod názvem JIBE-JAHA – Jizerky-Beskydy, Jablonec-Havířov, kde můžete závodit na trati 300 a 600 km, na lyžích či pěšky, kdy si vše potřebné vezete buď v baťohu nebo na saních. Spí se dle vašeho uvážení v chatách, přístřešcích, na sněhu. Vzhledem k tomu, že j sem pořadatel, vytvořila jsem štafetu s dalšími dvěma závodníky, a tak na každého čekala 100ka, abychom došli do cíle 300km.

Takový závod jsem neabsolvovala poprvé, již jsem se účastnila Yukon Arctic Ultra, kde jsme si zažili -50 C, nebo dlouhých triatlonů Ironman, kde se střídá plavání, kolo, běh pro neznalé.

Mám ráda vytrvalostní závody, které jsou mnohdy i na několik dní, proto jakýkoliv další diskomfort není na místě, natož, aby Vám vyšla menstruace zrovna na den závodu. Popravdě vždy to nějak vyšlo, ale tentokrát ne, a to hned na první den startu. No, co se dá dělat, zabalila jsem Yuuki a menstruační kalhotky a doufala, že to nějak dopadne.

Počasí bylo výjimečně ultra hnusné, protože když už je to ultra, tak se vším všudy J Vystartovali jsme od Jablonecké přehrady, 10:00 v doprovodu sněžení, které se postupně proměnilo v déšť. Dokonce jsme někde kolem Jizerky zažili sněhovou bouřku, kdy hřmělo a blýskalo se, byli jsme promočeni na kost a jelikož jsem jela „jen“ 100 ku, náhradní oblečení jsem téměř neměla. Naštěstí matka příroda a mé tělo pochopilo, že budu řešit jiné věci než případné bolesti břicha, a tak jsem díky Yuuki ani nevěděla, že mám své dny a mohla jsem se soustředit na to, jak mě pálí chodidla z lyžařských bot, či bolí záda jelikož si táhnu saně za sebou J. Za každou zastávku jsem byla ráda, a tak vidina Vosecké po 45 km byla velmi lákavá, jen pro představu jsem poslední km šla asi 45 min, k tomu zapadla do sněhu a zažila silný vítr v podobě orkánu. Na Vseckou jsme došli kolem 11 hod večer a já byla ráda, že se najím a odpočinu si.

To že nebudu mít sprchu 3 dny s tím se počítá, proto vynález jako menstruační kalíšky a kalhotky považuji za obrovský komfort pro všechny dobrodružné ženy, matky, slečny…

Orkán nepolevil ani ráno, ale nebylo možné již čekat dál, a tak jsem se s dalšími závodníky vydala směr Vrbatovka. Manžel, který ještě se dvěma závodníky tento úsek absolvoval za tmy, si zažil krušné chvíle, kdy neviděl ani na tyče, které vám ukazují směr a museli se navigovat telefonem. My jsme naštěstí směr viděli, ale i tak to byl nepopsatelný zážitek!

Další cíl byl Špindlerův mlýn, kde byl checkpoint s teplým jídlem a vlídným slovem našich Trail Angeles (Teta Věra). Zde jsme váhali, zdali budeme pokračovat dál, jelikož jsme popravdě byli zničení jak fyzicky, tak psychicky z toho, co nám Krakonoš dopřál minulou noc a ráno, ale moje dobrodružná duše chtěla dál, a tak jsme se vydali dál na Klínovku, kde jsme opět zregenerovali a ráno jsme vstávali již za sice mrazivého, ale slunečného počasí.

V Horním Maršově jsem předala GPS tracker další statečné ženě Lence a Vítkovi a pro letošek jsem své dobrodružství ukončila na 100 km.

Ale zanechalo to ve mně tak silné dojmy, že pokud mi má pořadatelská povinnost a děti dovolí, opět se příští rok postavím na start! Už teď se těším!

Stačí dvoje kalhotky a jeden kalíšek a zvládnete i JIBE JAHA J