Balení kalíšků

Často dostáváme dotazy na balení našich kalíšků do igelitových sáčků. Zda by se to dalo řešit jiným ekologickým způsobem nebo nebalit vůbec. Možnost nebalit vůbec jsme ihned zamítli. V našich počátcích kalíšky nebyly baleny a dostávali jsme mnoho komentářů, že je to velmi velmi nehygienické, s čímž na jednu stranu souhlasíme.

Druhá možnost byla také zkoumána. A to, nahradit plastový pytlík nějakým ekologičtějším obalem. Samozřejmě existují ekologičtější obaly. Ale je-li pominuta ekonomická stránka věci (cena balení do biodegradabilní fólie je oproti běžné fólii zhruba trojnásobná), ani ekologická stránka věci není v současné době tak jednoznačná, jak bychom si všichni přáli. Časopis dTest spolu s Českou poštou, Technologickou agenturou ČR (TAČR), Ústavem experimentální botaniky AV ČR, Výzkumným ústavem rostlinné výroby a společností EKO-KOM provedli rozsáhlý projekt, jehož cílem bylo tuto problematiku odborně posoudit a experimentálně ověřit rozložitelnost a možnosti likvidace různých typů obalů.

Během testování byly zjištěny důležité informace. „Při hodnocení bioplastů jsou navzájem směšovány dvě různé věci: složení (tedy, zda jde o plasty vyrobené z obnovitelných zdrojů) a způsob konečného nakládání s odpadem (biodegradabilní a kompostovatelné plasty).

Biodegradabilní plasty (takové, které se v přírodě působením mikroorganismů a biologických procesů samovolně rozloží) nejsou vždy vyrobeny z obnovitelných zdrojů. Naopak tradiční plasty vyrobené z ropy mohou být biodegradabilní. Mnoho bioplastů naopak obsahuje významný podíl ropných produktů, většinou okolo 50% (například pytle).

Biodegradabilita či složení plastu z obnovitelných zdrojů zároveň nemusí automaticky znamenat, že jsou pro životní prostředí výhodnější. Rozkládání takových plastů totiž vyžaduje přesně definované podmínky, jako je teplota, vlhkost, výskyt potřebných mikroorganismů a doba působení. I při jejich zajištění, které však není příliš obvyklé, může rozklad trvat několik let. Naopak některé bioplasty jsou z hlediska chování v životním prostředí totožné s normálními plasty.

Z provedených pokusů vyplynulo, že rozpad biodegradabilních plastových obalů probíhá ve volné přírodě zásadně pomaleji (případně neprobíhá vůbec), než je deklarováno jejich výrobci. Bylo rovněž zjištěno, že se biodegradabilní plasty nerozpadají v běžně vyráběných kompostech s technologií fermentace v pásových hromadách, resp. Rozkládají se s obtížemi a za dobu významně přesahující tu deklarovanou výrobci.

Rozpadají se jen plasty vyráběné na bázi polymléčné kyseliny, eventuálně škrobu. Nepotvrdila se tedy hypotéza univerzálního rozkladu biodegradabilních plastů, resp. plastů deklarovaných jako bioplasty.

Aerobní kompostování biodegradabilních plastů na bázi polymléčné kyseliny a škrobu ale vyžaduje speciální podmínky: složení kompostovacího substrátu z lehce rozložitelné biomasy, s větším obsahem vody, dodržení dostatečné teploty, vlhkosti, pH a dále aktivní provzdušnění spolu s podílem (přidaného) degradabilního plastu maximálně 15% vlhkosti. Navození takových podmínek je možné pouze v řízených bioreaktorech.

Kromě kompostování byla vyhodnocena také možnost recyklace biodegradabilních plastů u zpracovatelů regranulátů, druhotných surovin z plastových odpadů a z anaerobního rozkladu v komerční bioplynové stanici. Zavedení samostatného sběru odpadů z biodegradabilních plastů lze označit jako absolutně nevodné z hlediska jejich extrémně malého výskytu a široké různorodosti vlastností nastavených pro rozpad jednotlivých výrobků z biodegradabilních plastů. Budou-li biodegradabilní plasty sbírány v rámci tříděného sběru plastů, mohou nastat velké obtíže při jejich identifikaci na dotřiďovacích linkách a zatížení procesu recyklace.

V případě kontaminace vyrobených druhotných surovin z plastových odpadů biodegradabilními plasty by mohlo dojít k výraznému snížení poptávky ze strany odběratelů druhotných surovin a také k negativnímu ovlivnění ceny druhotných surovin vyrobených z plastů, jež mohou být kontaminovány biodegradabilními plasty. Tato skutečnost může výrazně zkomplikovat celý vybudovaný systém recyklace v ČR i v Evropě. Pokud by byly biodegradabilní plasty sbírány v rámci odděleného sběru bioodpadů, hrozí velké riziko, že se do sběru dostanou také bioplasty, které nejsou kompostovatelné.“

Z výše citovaného je tedy jasnější, že obyčejné plastové pytlíky se jeví jako nejvhodnější. Samozřejmě za předpokladu, že jsou vyhazovány do kontejnerů na tříděný plastový odpad. Dobrou zprávou je, že produkty zasíláme v obálkách s certifikací FSC a kartonových obalech, vyráběné firmou splňující EN ISO 9001 a EN ISO 14001 .

Informace čerpány z časopisu dTest.