YUUKI Cup team - Ironman

Jsou dvě hodiny ráno, pár hodiny po závodě a já sedím přetažená u počítače a snažím se napsat, jak celý závod dopadl.

Když to shrnu krátce, tak: Dali jsme to. A za téměř stejný čas, jako v roce 2016, kdy jsme se účastnili tohoto úžasného závodu poprvé. Tak, to by bylo krátké shrnutí, ale to asi není to, co čekáte.

No, sedím tu v noci, tak to vypovídá o tom, že jsem přetažená a nemůžu spát. Míra zaplaval skvělý čas a z vody vybíhal mezi prvními borci už za 27 min. Plaval v moři podél pobřeží 900 metrů proti proudu a pak zpět s proudem. Tak směr po proudu jsem mu záviděla. Míra moc nemluví a tak na dotaz, jak se mu plavalo, jen konstatoval, že to byl děs a že ho bolí všechno.

Po předání čipu vyjel hned David na svůj 90 km dlouhý úsek. Trasa ho vedla 60 km kolem ostrova a pak ještě 30 km po městě. Na druhé straně ostrova je to moc hezké, když nespěcháte a užíváte tropického počasí a přírody. Když se snažíte jet na kole, tak se musíte připravit na 100% protivítr. A ať se snažíte, jak se snažíte, tak to vás vždy vyšťaví. David svůj úsek dal ve svém osobáku za 2:38 a při předávání čipu mi neřekl ani jedno povzbuzující slovo. Prý nebyl schopen slova ještě dalších 30 min.

Můj tajný sen byl dát můj úsek za 2 hodiny. Vím, není to žádný dobrý čas, ale musím být realista a počítat s tím na co mám. Posledně jsem to dala za 2:11 a to jsem byla ráda, že jsem se doplazila do cíle. Vůbec jsem nepočítala s tím šíleným podnebím a vedrem. Bylo 33°C ve stínu a vlhkost 83%. Běží se to po asfaltu mezi hotely a nikde žádný stín, kde se trochu zchladit nebo schovat před pražícím sluncem. No, jak jsem psala dříve, závod vyšel přesně na mé dny. Protože mám za ty roky již zkušenosti s kalíškem a sportovní aktivitou, tak jsem nechtěla nechat nic náhodě ani tentokrát a vzala si jako pojistku ke kalíšku ještě menstruační kalhotky. No, musím říct, že jsem udělala dobře. V každém případě, nohy a břicho mě bolelo již před startem, klasické syndromy menstruace se dostavili i v tento den, kdy jsem byla plná adrenalinu a doufala jsem, že tento diskomfort neucítím. Běžela se dvě kola. Prvních pět km bylo skvělých. Adrenalin fungoval jak měl a já byla nadšená. Hned po 2 km jsem musela doplňovat hooodně vody a za podprsenku jsem si dávala led na zchlazení. Druhý úsek byl o něco horší. Nohy a bolest z menstruace se začínala dosti hlásit o slovo. Ale snažila jsem se to rozhánět pohledy kolem sebe a hodnocením hotelů. Jako kde bych se ráda ubytovala, kde by to určitě nestálo za to… to celkem na chvíli pomohlo. Třetí úsek byl hodně kritický, ale snažila jsem si do hlavy dát, že je super, že jsem už za půlkou a že je to do cíle už přeci jen jedno necelé kolo. Vodu jsem doplňovala snad každý km a led strkala všude, kde byla jistota, že chvíli zůstane a ochladí mě. Poslední úsek sice bolel nejvíc, ale to jsem si do hlavy už dala jen jedinou myšlenku, a to, užít si pořádně cílovou rovinku a tu neuvěřitelnou závodní atmosféru, která tu panovala. Asi půl km před cílem mi běžel naproti Míra a tak mě slovy hodně dotlačil k cílové rovince. Svůj vysněný čas jsem nepokořila. Běžela jsem to opět za 2:11. Byla jsem zklamaná, ale ráda, že už to mám za sebou. V momentě přeběhu cílové čáry jsem byla naprosto KO a nebyla jsem schopna se zatím radovat z dokončeného závodu a o vznášení v sedmém nebi nemohla být ani řeč. Ale bylo mi jasné, že ta chvíle určitě přijde. Břicho a nohy byly v jednom ohni, nejraději bych si je oddělila od mého těla a půjčila si tyto části těla od někoho jiného. Co se týče ale kalíšku, tak ten jsem vůbec necítila, ale jak jsem psala, byla jsem ráda, že jsem si vzala ještě i ty menstruační kalhotky. Přeci jen ten pohyb byl dost intenzivní a tak prosaky kolem kalíšku za tu dobu byly. A zatím rozhodně nepatřím do skupiny dívek a žen, které nechávají krev volně vytékat a nic neřešit. Jsem velmi vděčná za dobu, ve které žijeme a že máme možnost si vybrat z mnoha menstruačních pomůcek.

Vím, že čas během menstruace je lepší spíše dát tělu volno a odpočinek. Když ale není možné jinak nic naplánovat, tak je nutné počítat s tím, že tělo se z té zátěže bude déle vzpamatovávat, než kdybyste to běžely v běžný den. To je asi to největší úskalí. Protože vše ostatní si můžete užít bez omezení, jak se patří – adrenalin, jak proudí ve vašem těle, závodní atmosféru a celé to dění a když podnikáte nějaký závod v kolektivu, tak je zážitek o to větší, protože máte s kým to sdílet a radovat se z výsledku.

Jako Czech-Mex YUUKI CUP team jsme se umístili v naší kategorii na neuvěřitelném sedmém místě ze 60 štafet. A celkově 273. z 1.853 účastníků. Čas jsme měli téměř stejný, jako před 6 lety. Nyní, nastala ta doba, kdy jsem se vznášela v sedmém nebi a užívala si vše na 150%

Doufám, že jsem trochu pomohla s dotazy, zda kalíšek je vhodný pro sport nebo nějakou aktivitu. Kalíšek určitě není ten omezující faktor pro dělání věcí během naší menstruace. Je to pomůcka, která vám pomůže se cítit v klidu a bez starosti z protečení.